अर्जुन उवाच । सन्न्यासस्य महाबाहो तत्त्वमिच्छामि वेदितुम् । त्यागस्य च हृषीकेश पृथक्केशिनिषूदन ॥१॥
arjuna uvāca । sannyāsasya mahābāho tattvamicchāmi veditum । tyāgasya ca hṛṣīkeśa pṛthakkeśiniṣūdana ॥
श्रीभगवानुवाच । काम्यानां कर्मणां न्यासं सन्न्यासं कवयो विदुः । सर्वकर्मफलत्यागं प्राहुस्त्यागं विचक्षणाः ॥२॥
śrībhagavānuvāca । kāmyānāṁ karmaṇāṁ nyāsaṁ sannyāsaṁ kavayo viduḥ । sarvakarmaphalatyāgaṁ prāhustyāgaṁ vicakṣaṇāḥ ॥
त्याज्यं दोषवदित्येके कर्म प्राहुर्मनीषिणः । यज्ञदानतपःकर्म न त्याज्यमिति चापरे ॥३॥
tyājyaṁ doṣavadityeke karma prāhurmanīṣiṇaḥ । yajñadānatapaḥkarma na tyājyamiti cāpare ॥
निश्चयं शृणु मे तत्र त्यागे भरतसत्तम । त्यागो हि पुरुषव्याघ्र त्रिविधः सम्प्रकीर्तितः ॥४॥
niścayaṁ śṛṇu me tatra tyāge bharatasattama । tyāgo hi puruṣavyāghra trividhaḥ samprakīrtitaḥ ॥
यज्ञदानतपःकर्म न त्याज्यं कार्यमेव तत् । यज्ञो दानं तपश्चैव पावनानि मनीषिणाम् ॥५॥
yajñadānatapaḥkarma na tyājyaṁ kāryameva tat । yajño dānaṁ tapaścaiva pāvanāni manīṣiṇām ॥
एतान्यपि तु कर्माणि सङ्गं त्यक्त्वा फलानि च । कर्तव्यानीति मे पार्थ निश्चितं मतमुत्तमम् ॥६॥
etānyapi tu karmāṇi saṅgaṁ tyaktvā phalāni ca । kartavyānīti me pārtha niścitaṁ matamuttamam ॥
नियतस्य तु सन्न्यासः कर्मणो नोपपद्यते । मोहात्तस्यपरित्यागस्तामसः परिकीर्तितः ॥७॥
niyatasya tu sannyāsaḥ karmaṇo nopapadyate । mohāttasyaparityāgastāmasaḥ parikīrtitaḥ ॥
दुःखमित्येव यत्कर्म कायक्लेशभयात्त्यजेत् । स कृत्वा राजसं त्यागं नैव त्यागफलं लभेत् ॥८॥
duḥkhamityeva yatkarma kāyakleśabhayāttyajet । sa kṛtvā rājasaṁ tyāgaṁ naiva tyāgaphalaṁ labhet ॥
कार्यमित्येव यत्कर्म नियतं क्रियते ̍ र्जुन । सङ्गं त्यक्त्वा फलं चैव स त्यागः सात्त्विको मतः ॥९॥
kāryamityeva yatkarma niyataṁ kriyate ̍ rjuna । saṅgaṁ tyaktvā phalaṁ caiva sa tyāgaḥ sāttviko mataḥ ॥
न द्वेष्ट्यकुशलं कर्म कुशले नानुषज्जते । त्यागी सत्त्वसमाविष्टो मेधावी छिन्नसंशयः ॥१०॥
na dveṣṭyakuśalaṁ karma kuśale nānuṣajjate । tyāgī sattvasamāviṣṭo medhāvī chinnasaṁśayaḥ ॥
न हि देहभृता शक्यं त्यक्तुं कर्माण्यशेषतः । यस्तु कर्मफलत्यागी स त्यागीत्यभिधीयते ॥११॥
na hi dehabhṛtā śakyaṁ tyaktuṁ karmāṇyaśeṣataḥ । yastu karmaphalatyāgī sa tyāgītyabhidhīyate ॥
अनिष्टमिष्टं मिश्रं च त्रिविधं कर्मणः फलम् । भवत्यत्यागिनां प्रेत्य न तु सन्न्यासिनां क्वचित् ॥१२॥
aniṣṭamiṣṭaṁ miśraṁ ca trividhaṁ karmaṇaḥ phalam । bhavatyatyāgināṁ pretya na tu sannyāsināṁ kvacit ॥
पञ्चैतानि महाबाहो कारणानि निबोध मे । साङ्ख्ये कृतान्ते प्रोक्तानि सिद्धये सर्वकर्मणाम् ॥१३॥
pañcaitāni mahābāho kāraṇāni nibodha me । sāṅkhye kṛtānte proktāni siddhaye sarvakarmaṇām ॥
अधिष्ठानं तथा कर्ता करणं च पृथग्विधम् । विविधाश्च पृथक्चेष्टा दैवं चैवात्र पञ्चमम् ॥१४॥
adhiṣṭhānaṁ tathā kartā karaṇaṁ ca pṛthagvidham । vividhāśca pṛthakceṣṭā daivaṁ caivātra pañcamam ॥
शरीरवाङ्मनोभिर्यत्कर्म प्रारभते नरः । न्याय्यं वा विपरीतं वा पञ्चैते तस्य हेतवः ॥१५॥
śarīravāṅmanobhiryatkarma prārabhate naraḥ । nyāyyaṁ vā viparītaṁ vā pañcaite tasya hetavaḥ ॥
तत्रैवं सति कर्तारमात्मानं केवलं तु यः । पश्यत्यकृतबुद्धित्वान्न स पश्यति दुर्मतिः ॥१६॥
tatraivaṁ sati kartāramātmānaṁ kevalaṁ tu yaḥ । paśyatyakṛtabuddhitvānna sa paśyati durmatiḥ ॥
यस्य नाहङ्कृतो भावो बुद्धिर्यस्य न लिप्यते । हत्वा ̍ पि स इमाँम्ल्लोकान्न हन्ति न निबध्यते ॥१७॥
yasya nāhaṅkṛto bhāvo buddhiryasya na lipyate । hatvā ̍ pi sa imām̐llokānna hanti na nibadhyate ॥
ज्ञनं ज्ञेयं परिज्ञाता त्रिविधा कर्मचोदना । करणं कर्म कर्तेति त्रिविधः कर्मसङ्ग्रहः ॥१८॥
jñanaṁ jñeyaṁ parijñātā trividhā karmacodanā । karaṇaṁ karma karteti trividhaḥ karmasaṅgrahaḥ ॥
ज्ञानं कर्म च कर्ताच त्रिधैव गुणभेदतः । प्रोच्यते गुणसङ्ख्याने यथावच्छृणु तान्यपि ॥१९॥
jñānaṁ karma ca kartāca tridhaiva guṇabhedataḥ । procyate guṇasaṅkhyāne yathāvacchṛṇu tānyapi ॥
सर्वभूतेषु येनैकं भावमव्ययमीक्षते । अविभक्तं विभक्तेषु तज्ज्ञानं विद्धि सात्त्विकम् ॥२०॥
sarvabhūteṣu yenaikaṁ bhāvamavyayamīkṣate । avibhaktaṁ vibhakteṣu tajjñānaṁ viddhi sāttvikam ॥
पृथक्त्वेन तु यज्ज्ञानं नानाभावान्पृथग्विधान् । वेत्ति सर्वेषु भूतेषु तज्ज्ञानं विद्धि राजसम् ॥२१॥
pṛthaktvena tu yajjñānaṁ nānābhāvānpṛthagvidhān । vetti sarveṣu bhūteṣu tajjñānaṁ viddhi rājasam ॥
यत्तु कृत्स्नवदेकस्मिन्कार्ये सक्तमहैतुकम् । अतत्त्वार्थवदल्पं च तत्तामसमुदाहृतम् ॥२२॥
yattu kṛtsnavadekasminkārye saktamahaitukam । atattvārthavadalpaṁ ca tattāmasamudāhṛtam ॥
नियतं सङ्गरहितमरागद्वेषतः कृतम् । अफलप्रेप्सुना कर्म यत्तत्सात्त्विकमुच्यते ॥२३॥
niyataṁ saṅgarahitamarāgadveṣataḥ kṛtam । aphalaprepsunā karma yattatsāttvikamucyate ॥
यत्तु कामेप्सुना कर्म साहङ्कारेण वा पुनः । क्रियते बहुलायासं तद्राजसमुदाहृतम् ॥२४॥
yattu kāmepsunā karma sāhaṅkāreṇa vā punaḥ । kriyate bahulāyāsaṁ tadrājasamudāhṛtam ॥
अनुबन्धं क्षयं हिंसामनपेक्ष्य च पौरुषम् । मोहादारभ्यते कर्म यत्तत्तामसमुच्यते ॥२५॥
anubandhaṁ kṣayaṁ hiṁsāmanapekṣya ca pauruṣam । mohādārabhyate karma yattattāmasamucyate ॥
मुक्तसङ्गो ̍ नहंवादी धृत्युत्साहसमन्वितः । सिद्ध्यसिद्ध्योर्निर्विकारः कर्ता सात्त्विक उच्यते ॥२६॥
muktasaṅgo ̍ nahaṁvādī dhṛtyutsāhasamanvitaḥ । siddhyasiddhyornirvikāraḥ kartā sāttvika ucyate ॥
रागी कर्मफलप्रेप्सुर्लुब्धो हिंसात्मको ̍ शुचिः । हर्षशोकान्वितः कर्ता राजसः परिकीर्तितः ॥२७॥
rāgī karmaphalaprepsurlubdho hiṁsātmako ̍ śuciḥ । harṣaśokānvitaḥ kartā rājasaḥ parikīrtitaḥ ॥
अयुक्तः प्राकृतः स्तब्धः शठो नैष्कृतिको ̍ लसः । विषादी दीर्घसूत्री च कर्ता तामस उच्यते ॥२८॥
ayuktaḥ prākṛtaḥ stabdhaḥ śaṭho naiṣkṛtiko ̍ lasaḥ । viṣādī dīrghasūtrī ca kartā tāmasa ucyate ॥
बुद्धेर्भेदं धृतेश्चैव गुणतस्त्रिविधं शृणु । प्रोच्यमानमशेषेण पृथक्त्वेन धनञ्जय ॥२९॥
buddherbhedaṁ dhṛteścaiva guṇatastrividhaṁ śṛṇu । procyamānamaśeṣeṇa pṛthaktvena dhanañjaya ॥
प्रवृत्तिं च निवृत्तिं च कार्याकार्ये भयाभये । बन्धं मोक्षं च या वेत्ति बुद्धिः सा पार्थ सात्त्विकी ॥३०॥
pravṛttiṁ ca nivṛttiṁ ca kāryākārye bhayābhaye । bandhaṁ mokṣaṁ ca yā vetti buddhiḥ sā pārtha sāttvikī ॥
यया धर्ममधर्मं च कार्यं चाकार्यमेव च । अयथावत्प्रजानाति बुद्धिः सा पार्थ राजसी ॥३१॥
yayā dharmamadharmaṁ ca kāryaṁ cākāryameva ca । ayathāvatprajānāti buddhiḥ sā pārtha rājasī ॥
अधर्मं धर्ममिति या मन्यते तमसावृता । सर्वार्थान्विपरीतांश्च बुद्धिः सा पार्थ तामसी ॥३२॥
adharmaṁ dharmamiti yā manyate tamasāvṛtā । sarvārthānviparītāṁśca buddhiḥ sā pārtha tāmasī ॥
धृत्या यया धारयते मनःप्राणेन्द्रियक्रियाः । योगेनाव्यभिचारिण्या धृतिः सा पार्थ सात्त्विकी ॥३३॥
dhṛtyā yayā dhārayate manaḥprāṇendriyakriyāḥ । yogenāvyabhicāriṇyā dhṛtiḥ sā pārtha sāttvikī ॥
यया तु धर्मकामार्थान्धृत्या धारयते ̍ र्जुन । प्रसङ्गेन फलाकाङ्क्षी धृतिः सा पार्थ राजसी ॥३४॥
yayā tu dharmakāmārthāndhṛtyā dhārayate ̍ rjuna । prasaṅgena phalākāṅkṣī dhṛtiḥ sā pārtha rājasī ॥
यया स्वप्नं भयं शोकं विषादं मदमेव च । न विमुञ्चति दुर्मेधा धृतिः सा पार्थ तामसी ॥३५॥
yayā svapnaṁ bhayaṁ śokaṁ viṣādaṁ madameva ca । na vimuñcati durmedhā dhṛtiḥ sā pārtha tāmasī ॥
सुखं त्विदानीं त्रिविधं शृणु मे भरतर्षभ । अभ्यासाद्रमते यत्र दुःखान्तं च निगच्छति ॥३६॥
sukhaṁ tvidānīṁ trividhaṁ śṛṇu me bharatarṣabha । abhyāsādramate yatra duḥkhāntaṁ ca nigacchati ॥
यत्तदग्रे विषमिव परिणामे ̍ मृतोपमम् । तत्सुखं सात्त्विकं प्रोक्तमात्मबुद्धिप्रसादजम् ॥३७॥
yattadagre viṣamiva pariṇāme ̍ mṛtopamam । tatsukhaṁ sāttvikaṁ proktamātmabuddhiprasādajam ॥
विषयेन्द्रियसंयोगाद् यत्तदग्रे ̍ मृतोपमम् । परिणामे विषमिव तत्सुखं राजसं स्मृतम् ॥३८॥
viṣayendriyasaṁyogād yattadagre ̍ mṛtopamam । pariṇāme viṣamiva tatsukhaṁ rājasaṁ smṛtam ॥
यदग्रे चानुबन्धे च सुखं मोहनमात्मनः । निद्रालस्यप्रमादोत्थं तत्तामसमुदाहृतम् ॥३९॥
yadagre cānubandhe ca sukhaṁ mohanamātmanaḥ । nidrālasyapramādotthaṁ tattāmasamudāhṛtam ॥
न तदस्ति पृथिव्यां वा दिवि देवेषु वा पुनः । सत्त्वं प्रकृतिजैर्मुक्तं यदेभिः स्यात्त्रिभिर्गुणैः ॥४०॥
na tadasti pṛthivyāṁ vā divi deveṣu vā punaḥ । sattvaṁ prakṛtijairmuktaṁ yadebhiḥ syāttribhirguṇaiḥ ॥
ब्राह्मणक्षत्रियविशां शूद्राणां च परन्तप । कर्माणि प्रविभक्तानि स्वभावप्रभवैर्गुणैः ॥४१॥
brāhmaṇakṣatriyaviśāṁ śūdrāṇāṁ ca parantapa । karmāṇi pravibhaktāni svabhāvaprabhavairguṇaiḥ ॥
शमो दमस्तपः शौचं क्षान्तिरार्जवमेव च । ज्ञानं विज्ञानमास्तिक्यं ब्रह्मकर्म स्वभावजम् ॥४२॥
śamo damastapaḥ śaucaṁ kṣāntirārjavameva ca । jñānaṁ vijñānamāstikyaṁ brahmakarma svabhāvajam ॥
शौर्यं तेजो धृतिर्दाक्ष्यं युद्धे चाप्यपलायनम् । दानमीश्वरभावश्च क्षात्रं कर्म स्वभावजम् ॥४३॥
śauryaṁ tejo dhṛtirdākṣyaṁ yuddhe cāpyapalāyanam । dānamīśvarabhāvaśca kṣātraṁ karma svabhāvajam ॥
कृषिगौरक्ष्यवाणिज्यं वैश्यकर्म स्वभावजम् । परिचर्यात्मकं कर्म शूद्रस्यापि स्वभावजम् ॥४४॥
kṛṣigaurakṣyavāṇijyaṁ vaiśyakarma svabhāvajam । paricaryātmakaṁ karma śūdrasyāpi svabhāvajam ॥
स्वे स्वे कर्मण्यभिरतः संसिद्धिं लभते नरः । स्वकर्मनिरतः सिद्धिं यथा विन्दति तच्छृणु ॥४५॥
sve sve karmaṇyabhirataḥ saṁsiddhiṁ labhate naraḥ । svakarmanirataḥ siddhiṁ yathā vindati tacchṛṇu ॥
यतः प्रवृत्तिर्भूतानां येन सर्वमिदं ततम् । स्वकर्मणा तमभ्यर्च्य सिद्धिं विन्दति मानवः ॥४६॥
yataḥ pravṛttirbhūtānāṁ yena sarvamidaṁ tatam । svakarmaṇā tamabhyarcya siddhiṁ vindati mānavaḥ ॥
श्रेयान्स्वधर्मो विगुणः परधर्मात्स्वनुष्ठितात् । स्वभावनियतं कर्म कुर्वन्नाप्नोति किल्बिषम् ॥४७॥
śreyānsvadharmo viguṇaḥ paradharmātsvanuṣṭhitāt । svabhāvaniyataṁ karma kurvannāpnoti kilbiṣam ॥
सहजं कर्म कौन्तेय सदोषमपि न त्यजेत् । सर्वारम्भा हि दोषेण धूमेनाग्निरिवावृताः ॥४८॥
sahajaṁ karma kaunteya sadoṣamapi na tyajet । sarvārambhā hi doṣeṇa dhūmenāgnirivāvṛtāḥ ॥
असक्तबुद्धिः सर्वत्र जितात्मा विगतस्पृहः । नैष्कर्म्यसिद्धिं परमां सन्न्यासेनाधिगच्छति ॥४९॥
asaktabuddhiḥ sarvatra jitātmā vigataspṛhaḥ । naiṣkarmyasiddhiṁ paramāṁ sannyāsenādhigacchati ॥
सिद्धिं प्राप्तो यथा ब्रह्म तथाप्नोति निबोध मे । समासेनैव कौन्तेय निष्ठा ज्ञानस्य या परा ॥५०॥
siddhiṁ prāpto yathā brahma tathāpnoti nibodha me । samāsenaiva kaunteya niṣṭhā jñānasya yā parā ॥
बुद्ध्या विशुद्धया युक्तो धृत्यात्मानं नियम्य च । शब्दादीन्विषयांस्त्यक्त्वा रागद्वेषौ व्युदस्य च ॥५१॥
buddhyā viśuddhayā yukto dhṛtyātmānaṁ niyamya ca । śabdādīnviṣayāṁstyaktvā rāgadveṣau vyudasya ca ॥
विविक्तसेवी लघ्वाशी यतवाक्कायमानसः । ध्यानयोगपरो नित्यं वैराग्यं समुपाश्रितः ॥५२॥
viviktasevī laghvāśī yatavākkāyamānasaḥ । dhyānayogaparo nityaṁ vairāgyaṁ samupāśritaḥ ॥
अहङ्कारं बलं दर्पं कामं क्रोधं परिग्रहम् । विमुच्य निर्ममः शान्तो ब्रह्मभूयाय कल्पते ॥५३॥
ahaṅkāraṁ balaṁ darpaṁ kāmaṁ krodhaṁ parigraham । vimucya nirmamaḥ śānto brahmabhūyāya kalpate ॥
ब्रह्मभूतः प्रसन्नात्मा न शोचति न काङ्क्षति । समः सर्वेषु भूतेषु मद्भक्तिं लभते पराम् ॥५४॥
brahmabhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati । samaḥ sarveṣu bhūteṣu madbhaktiṁ labhate parām ॥
भक्त्या मामभिजानाति यावान्यश्चास्मि तत्त्वतः । ततो मां तत्त्वतो ज्ञात्वा विशते तदनन्तरम् ॥५५॥
bhaktyā māmabhijānāti yāvānyaścāsmi tattvataḥ । tato māṁ tattvato jñātvā viśate tadanantaram ॥
सर्वकर्माण्यपि सदा कुर्वाणो मद्व्यपाश्रयः । मत्प्रसादादवाप्नोति शाश्वतं पदमव्ययम् ॥५६॥
sarvakarmāṇyapi sadā kurvāṇo madvyapāśrayaḥ । matprasādādavāpnoti śāśvataṁ padamavyayam ॥
चेतसा सर्वकर्माणि मयि सन्न्यस्य मत्परः । बुद्धियोगमुपाश्रित्य मच्चित्तः सततं भव ॥५७॥
cetasā sarvakarmāṇi mayi sannyasya matparaḥ । buddhiyogamupāśritya maccittaḥ satataṁ bhava ॥
मच्चित्तः सर्वदुर्गाणि मत्प्रसादात्तरिष्यसि । अथ चेत्त्वमहङ्कारान्न श्रोष्यसि विनङ्क्ष्यसि ॥५८॥
maccittaḥ sarvadurgāṇi matprasādāttariṣyasi । atha cettvamahaṅkārānna śroṣyasi vinaṅkṣyasi ॥
यदहङ्कारमाश्रित्य न योत्स्य इति मन्यसे । मिथ्यैष व्यवसायस्ते प्रकृतिस्त्वां नियोक्ष्यति ॥५९॥
yadahaṅkāramāśritya na yotsya iti manyase । mithyaiṣa vyavasāyaste prakṛtistvāṁ niyokṣyati ॥
स्वभावजेन कौन्तेय निबद्धः स्वेन कर्मणा । कर्तुं नेच्छसि यन्मोहात्करिष्यस्यवशोपि तत् ॥६०॥
svabhāvajena kaunteya nibaddhaḥ svena karmaṇā । kartuṁ necchasi yanmohātkariṣyasyavaśopi tat ॥
ईश्वरः सर्वभूतानां हृद्देशे ̍ र्जुन तिष्ठति । भ्रामयन्सर्वभूतानि यन्त्रारूढानि मायया ॥६१॥
īśvaraḥ sarvabhūtānāṁ hṛddeśe ̍ rjuna tiṣṭhati । bhrāmayansarvabhūtāni yantrārūḍhāni māyayā ॥
तमेव शरणं गच्छ सर्वभावेन भारत । तत्प्रसादात्परां शान्तिं स्थानं प्राप्स्यसि शाश्वतम् ॥६२॥
tameva śaraṇaṁ gaccha sarvabhāvena bhārata । tatprasādātparāṁ śāntiṁ sthānaṁ prāpsyasi śāśvatam ॥
इति ते ज्ञानमाख्यातं गुह्याद्गुह्यतरं मया । विमृश्यैतदशेषेण यथेच्छसि तथा कुरु ॥६३॥
iti te jñānamākhyātaṁ guhyādguhyataraṁ mayā । vimṛśyaitadaśeṣeṇa yathecchasi tathā kuru ॥
सर्वगुह्यतमं भूयः शृणु मे परमं वचः । इष्टो ̍ सि मे दृढमिति ततो वक्ष्यामि ते हितम् ॥६४॥
sarvaguhyatamaṁ bhūyaḥ śṛṇu me paramaṁ vacaḥ । iṣṭo ̍ si me dṛḍhamiti tato vakṣyāmi te hitam ॥
मन्मना भव मद्भक्तो मद्याजी मां नमस्कुरु । मामेवैष्यसि सत्यं ते प्रतिजाने प्रियो ̍ सि मे ॥६५॥
manmanā bhava madbhakto madyājī māṁ namaskuru । māmevaiṣyasi satyaṁ te pratijāne priyo ̍ si me ॥
सर्वधर्मान्परित्यज्य मामेकं शरणं व्रज । अहं त्वा सर्वपापेभ्यो मोक्षयिष्यामि मा शुचः ॥६६॥
sarvadharmānparityajya māmekaṁ śaraṇaṁ vraja । ahaṁ tvā sarvapāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ ॥
इदं ते नातपस्काय नाभक्ताय कदाचन । न चाशुश्रूषवे वाच्यं न च मां यो ̍ भ्यसूयति ॥६७॥
idaṁ te nātapaskāya nābhaktāya kadācana । na cāśuśrūṣave vācyaṁ na ca māṁ yo ̍ bhyasūyati ॥
य इदं परमं गुह्यं मद्भक्तेष्वभिधास्यति । भक्तिं मयि परां कृत्वा मामेवैष्यत्यसंशयः ॥६८॥
ya idaṁ paramaṁ guhyaṁ madbhakteṣvabhidhāsyati । bhaktiṁ mayi parāṁ kṛtvā māmevaiṣyatyasaṁśayaḥ ॥
न च तस्मान्मनुष्येषु कश्चिन्मे प्रियकृत्तमः । भविता न च मे तस्मादन्यः प्रियतरो भुवि ॥६९॥
na ca tasmānmanuṣyeṣu kaścinme priyakṛttamaḥ । bhavitā na ca me tasmādanyaḥ priyataro bhuvi ॥
अध्येष्यते च य इमं धर्म्यं संवादमावयोः । ज्ञानयज्ञेन तेनाहमिष्टः स्यामिति मे मतिः ॥७०॥
adhyeṣyate ca ya imaṁ dharmyaṁ saṁvādamāvayoḥ । jñānayajñena tenāhamiṣṭaḥ syāmiti me matiḥ ॥
श्रद्धावाननसूयश्च शृणुयादपि यो नरः । सो ̍ पि मुक्तः शुभाँम्ल्लोकान्प्राप्नुयात् पुण्यकर्मणाम् ॥७१॥
śraddhāvānanasūyaśca śṛṇuyādapi yo naraḥ । so ̍ pi muktaḥ śubhām̐llokānprāpnuyāt puṇyakarmaṇām ॥
कच्चिदेतच्छ्रुतं पार्थ त्वयैकाग्रेण चेतसा । कच्चिदज्ञानसम्मोहः प्रनष्टस्ते धनञ्जय ॥७२॥
kaccidetacchrutaṁ pārtha tvayaikāgreṇa cetasā । kaccidajñānasammohaḥ pranaṣṭaste dhanañjaya ॥
अर्जुन उवाच । नष्टो मोहः स्मृतिर्लब्धा त्वत्प्रसादान्मयाच्युत । स्थितो ̍ स्मि गतसन्देहः करिष्ये वचनं तव ॥७३॥
arjuna uvāca । naṣṭo mohaḥ smṛtirlabdhā tvatprasādānmayācyuta । sthito ̍ smi gatasandehaḥ kariṣye vacanaṁ tava ॥
सञ्जय उवाच । इत्यहं वासुदेवस्य पार्थस्य च महात्मनः । संवादमिममश्रौषमद्भुतं रोमहर्षणम् ॥७४॥
sañjaya uvāca । ityahaṁ vāsudevasya pārthasya ca mahātmanaḥ । saṁvādamimamaśrauṣamadbhutaṁ romaharṣaṇam ॥
व्यासप्रसादाच्छ्रुतवानेतद् गुह्यमहं परम् । योगं योगेश्वरात्कृष्णात्साक्षात् कथयतः स्वयम् ॥७५॥
vyāsaprasādācchrutavānetad guhyamahaṁ param । yogaṁ yogeśvarātkṛṣṇātsākṣāt kathayataḥ svayam ॥
राजन्संस्मृत्य संस्मृत्य संवादमिममद्भुतम् । केशवार्जुनयोः पुण्यं हृष्यामि च मुहुर्मुहुः ॥७६॥
rājansaṁsmṛtya saṁsmṛtya saṁvādamimamadbhutam । keśavārjunayoḥ puṇyaṁ hṛṣyāmi ca muhurmuhuḥ ॥
तच्च संस्मृत्य संस्मृत्य रूपमत्यद्भुतं हरेः । विस्मयो मे महान् राजन्हृष्यामि च पुनः पुनः ॥७७॥
tacca saṁsmṛtya saṁsmṛtya rūpamatyadbhutaṁ hareḥ । vismayo me mahān rājanhṛṣyāmi ca punaḥ punaḥ ॥
यत्र योगेश्वरः कृष्णो यत्र पार्थो धनुर्धरः । तत्र श्रीर्विजयो भूतिर्ध्रुवा नीतिर्मतिर्मम ॥७८॥
yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇo yatra pārtho dhanurdharaḥ । tatra śrīrvijayo bhūtirdhruvā nītirmatirmama ॥
ओम् तत्सदिति श्रीमद्भगवद्गीतासूपनिषत्सु ब्रह्मविद्यायां योगशास्त्रे श्रीकॄष्णार्जुनसंवादे मोक्षसन्न्यासयोगो नाम अष्टादशो ̍ ध्यायः
om tatsaditi śrīmadbhagavadgītāsūpaniṣatsu brahmavidyāyāṁ yogaśāstre śrīkṝṣṇārjunasaṁvāde mokṣasannyāsayogo nāma aṣṭādaśo ̍ dhyāyaḥ