सञ्जय उवाच । तम् तथा कृपयाविष्टम् अश्रुपूर्णाकुलेक्षणम् । विषीदन्तम् इदम् वाक्यम् उवाच मधुसूदनः ॥१॥
sañjaya uvāca । tam tathā kṛpayāviṣṭam aśrupūrṇākulekṣaṇam । viṣīdantam idam vākyam uvāca madhusūdanaḥ ॥
श्री भगवान् उवाच । कुतस्त्वा कश्मलम् इदम् विषमे समुपस्थितम् । अनार्यजुष्टम् अस्वर्ग्यम् अकीर्थिकरम् अर्जुन ॥२॥
śrī bhagavān uvāca । kutastvā kaśmalam idam viṣame samupasthitam । anāryajuṣṭam asvargyam akīrthikaram arjuna ॥
क्लैब्यम् मा स्म गमः पार्थ नैतत्त्वय्युपपद्यते । क्षुद्रं हृदयदौर्बल्यम् त्यक्त्वोत्तिष्ठ परन्तप ॥३॥
klaibyam mā sma gamaḥ pārtha naitattvayyupapadyate । kṣudraṃ hṛdayadaurbalyam tyaktvottiṣṭha parantapa ॥
अर्जुन उवाच । कथम् बीष्मं अहं सङ्ख्ये द्रोणं च मधुसूदन । इषुभिः प्रतियोत्स्यामि पूजार्हावरिसूदन ॥४॥
arjuna uvāca । katham bīṣmaṃ ahaṃ saṅkhye droṇaṃ ca madhusūdana । iṣubhiḥ pratiyotsyāmi pūjārhāvarisūdana ॥
गुरूनहत्वा हि महानुभावान् श्रेयो भोक्तुम् भैक्ष्यमपीह लोके । हत्वार्थकामान्स्तु गुरूनिहैव भुञ्जीय भोगान्रुदिरप्रदिग्धान् ॥५॥
gurūnahatvā hi mahānubhāvān śreyo bhoktum bhaikṣyamapīha loke । hatvārthakāmānstu gurūnihaiva bhuñjīya bhogānrudirapradigdhān ॥
न छैतद्विद्मः कतरन्नो गरीयो यद्वा जयेम यदि वा नो जयेयुः । यानेव हत्वा न जिजीविषामस्तेऽवस्थिताः प्रमुखे धार्तराष्ट्राः ॥६॥
na chaitadvidmaḥ kataranno garīyo yadvā jayema yadi vā no jayeyuḥ । yāneva hatvā na jijīviṣāmaste’vasthitāḥ pramukhe dhārtarāṣṭrāḥ ॥
कार्पण्यदोषोपहतस्वभवः पृच्छामि त्वाम् धर्मसम्मूढचेताः । यच्छ्रेयः स्यान्निश्चितम् ब्रूहि तन्मे शिष्यस्ते हं शाधि माम् त्वाम् प्रपन्नम् ॥७॥
kārpaṇyadoṣopahatasvabhavaḥ pṛcchāmi tvām dharmasammūḍhacetāḥ । yacchreyaḥ syānniścitam brūhi tanme śiṣyaste haṃ śādhi mām tvām prapannam ॥
न हि प्रपश्यामि ममापनुद्याद् यच्छोकमुच्छोषणामिन्द्रियाणाम् । अवाप्य भुमावसपत्नमृद्धम् राज्यम् सुराणामपि चाधिपत्यम् ॥८॥
na hi prapaśyāmi mamāpanudyād yacchokamucchoṣaṇām – indriyāṇām । avāpya bhumāvasapatnamṛddham rājyam surāṇāmapi cādhipatyam ॥
सञ्जय उवाच । एवमुक्त्वा हृषीकेशम् गुडाकेशः परन्तपः । न योत्स्ये इति गोविन्दम् उक्त्वा तूष्णीं बभूव हि ॥९॥
sañjaya uvāca । evamuktvā hṛṣīkeśam guḍākeśaḥ parantapaḥ । na yotsye iti govindam uktvā tūṣṇīṃ babhūva hi ॥
तमुवाच हृषीकेशः प्रहसन्निव भारत । सेनयोरुभयोर्मध्ये विषीदन्तमिदम् वचः ॥१०॥
tamuvāca hṛṣīkeśaḥ prahasanniva bhārata । senayorubhayormadhye viṣīdantamidam vacaḥ ॥
अशोच्यानन्वशोचस्त्वम् प्रज्ञावादांश्च भाषसे । गतासूनगतासूंश्च नानुशोचन्ति पण्दिताः ॥११॥
aśocyānanvaśocastvam prajñāvādāṃśca bhāṣase । gatāsūnagatāsūṃśca nānuśocanti paṇditāḥ ॥
न त्वेवाहम् जातु नासं न त्वं नेमे जनाधिपाः । न चैव न भविष्यामः सर्वे वयमतः परम् ॥१२॥
na tvevāham jātu nāsaṃ na tvaṃ neme janādhipāḥ । na caiva na bhaviṣyāmaḥ sarve vayamataḥ param ॥
देहिनो स्मिन्यथा देहे कौमारम् यौवनम् जरा । तथा देहान्तरप्राप्तिः धीरस्तत्र न मुह्यति ॥१३॥
dehino sminyathā dehe kaumāram yauvanam jarā । tathā dehāntaraprāptiḥ dhīrastatra na muhyati ॥
मात्रास्पर्शास्तु कौन्तेय शीतोष्णसुखदुखदाः । आगमापायिनो नित्याः तांस्तितिक्षस्व भारत ॥१४॥
mātrāsparśāstu kaunteya śītoṣṇasukhadukhadāḥ । āgamāpāyino nityāḥ tāṃstitikṣasva bhārata ॥
यम् हि न व्यथयन्त्येथे पुरुष्सम् पुरुषर्षभ । समदुःखसुखम् धीरम् सो मृतत्वाय कल्पते ॥१५॥
yam hi na vyathayantyethe puruṣsam puruṣarṣabha । samaduḥkhasukham dhīram so mṛtatvāya kalpate ॥
नासतो विद्यते भावो नाभावो विद्यते सतः । उभयोरपि दृष्टो न्तः त्वनयोस्तत्त्वदर्शिभिः ॥१६॥
nāsato vidyate bhāvo nābhāvo vidyate sataḥ । ubhayorapi dṛṣṭo ntaḥ tvanayostattvadarśibhiḥ ॥
अविनाशि तु तद्विधि येन सर्वमिदम् ततम् । विनाशमव्ययस्यास्य न कश्चित्कर्तुमर्हति ॥१७॥
avināśi tu tadvidhi yena sarvamidam tatam । vināśamavyayasyāsya na kaścitkartumarhati ॥
अन्तवन्त इमे देहा नित्यस्योक्ताः शरीरिनह् । अनाशिनो प्रमेयस्य तस्माद्युध्यस्व भारत ॥१८॥
antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīrinah । anāśino prameyasya tasmādyudhyasva bhārata ॥
य एनम् वेत्ति हन्तारम् यश्चैनम् मन्यते हतम् । उभौ तौ न विजानितो नायम् हन्ति न हन्यते ॥१९॥
ya enam vetti hantāram yaścainam manyate hatam । ubhau tau na vijānito nāyam hanti na hanyate ॥
न जायते म्रियते वा कदाचित् नायम् भूत्वा भविता वा न भूयः । अजो नित्यः शावतो यम् पुराणो न हन्यते हन्यमाने शरीरे ॥२०॥
na jāyate mriyate vā kadācit nāyam bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ । ajo nityaḥ śāvato yam purāṇo na hanyate hanyamāne śarīre ॥
वेदाविनाशिनं नित्यं य एनमजमव्ययम् । कथं स पुरुषः पार्थ कं घातयति हन्ति कं ॥२१॥
vedāvināśinaṃ nityaṃ ya enamajamavyayam । kathaṃ sa puruṣaḥ pārtha kaṃ ghātayati hanti kaṃ ॥
वासाम्सि जीर्णानि यथा विहाय नवानि गृण्हाति नरो पराणि । तथा शरीराणि विहाय जीर्णानि अन्यानि संयाति नवानि देही ॥२२॥
vāsāmsi jīrṇāni yathā vihāya navāni gṛṇhāti naro parāṇi । tathā śarīrāṇi vihāya jīrṇāni anyāni saṃyāti navāni dehī ॥
नैनं छिन्दन्ति शस्त्राणि नैनं दहति पावकः । न चैनं क्लेदयन्त्यापो न शोषयति मारुतः ॥२३॥
nainaṃ chindanti śastrāṇi nainaṃ dahati pāvakaḥ । na cainaṃ kledayantyāpo na śoṣayati mārutaḥ ॥
अच्छेद्यो यमदाह्यो यं अक्लेद्योशोष्य एव च । नित्यः सर्वगतः स्थाणुः अचलो यं सनातनः ॥२४॥
acchedyo yamadāhyo yaṃ akledyośoṣya eva ca । nityaḥ sarvagataḥ sthāṇuḥ acalo yaṃ sanātanaḥ ॥
अव्यक्तो यमचिन्त्यो यम् अविकार्यो यमुच्यते । तस्मादेवं विदित्यैनं नानुशोचितुमर्हसि ॥२५॥
avyakto yamacintyo yam avikāryo yamucyate । tasmādevaṃ vidityainaṃ nānuśocitumarhasi ॥
अथ चैनं नित्यजातं नित्यं वा मन्यसे मृतम् । तथापि त्वं महाबाहो नैनं शोचितुंअर्हसि ॥२६॥
atha cainaṃ nityajātaṃ nityaṃ vā manyase mṛtam । tathāpi tvaṃ mahābāho nainaṃ śocituṃarhasi ॥
जातस्य हि ध्रुवो मृत्युः ध्रुवं जन्म मृतस्य च । तस्मादपरिहार्ये थे न त्वं शोचितुमर्हसि ॥२७॥
jātasya hi dhruvo mṛtyuḥ dhruvaṃ janma mṛtasya ca । tasmādaparihārye the na tvaṃ śocitumarhasi ॥
अव्यक्तादीनि भूतानि व्यक्तमध्यानि भारत । अव्यक्तनिधनान्येव तत्र का परिदेवना ॥२८॥
avyaktādīni bhūtāni vyaktamadhyāni bhārata । avyaktanidhanānyeva tatra kā paridevanā ॥
आश्चर्यवत्पश्यति कश्चिदेनं आश्चार्यवद्वदति तथैव चान्यः । आश्चर्यवच्चैनमन्यः शृणोति श्रुत्वाप्येनं वेद न चैव कश्चित् ॥२९॥
āścaryavatpaśyati kaścidenaṃ āścāryavadvadati tathaiva cānyaḥ । āścaryavaccainamanyaḥ śṛṇoti śrutvāpyenaṃ veda na caiva kaścit ॥
देही नित्यमवध्यो यम् देहे सर्वस्य भारत । तस्मात्सर्वार्णि भूतानि न त्वं शोचितुमर्हसि ॥३०॥
dehī nityamavadhyo yam dehe sarvasya bhārata । tasmātsarvārṇi bhūtāni na tvaṃ śocitumarhasi ॥
स्वधर्मपि चावेक्ष्य न विकम्पितुमर्हसि । धार्म्याधि युधाच्छ्रेयो न्यत् क्षत्रियस्य न विद्यते ॥३१॥
svadharmapi cāvekṣya na vikampitumarhasi । dhārmyādhi yudhācchreyo nyat kṣatriyasya na vidyate ॥
यदृच्छया चोपपन्नं स्वर्गद्वारमपावृतं । सुखिनः क्षेत्रियाः पर्थ लभन्ते युधमीदृशम् ॥३२॥
yadṛcchayā copapannaṃ svargadvāramapāvṛtaṃ । sukhinaḥ kṣetriyāḥ partha labhante yudhamīdṛśam ॥
अथ चेत्त्वमिमं धर्म्यं सङ्ग्रामं न करिष्यसि । ततः स्वधर्मं कीर्तिं च हित्वा पापमवाप्स्यसि ॥३३॥
atha cettvamimaṃ dharmyaṃ saṅgrāmaṃ na kariṣyasi । tataḥ svadharmaṃ kīrtiṃ ca hitvā pāpamavāpsyasi ॥
अकीर्तिम् चापि भूतानि कथयिष्यन्ति तेऽव्ययाम् । सम्भावितस्य चाकीर्तिः मरणादतिरिच्यते ॥३४॥
akīrtim cāpi bhūtāni kathayiṣyanti te vyayām । sambhāvitasya cākīrtiḥ maraṇādatiricyate ॥
भयाद्रणादुपरतं मंस्यन्ते त्वाम् महारथाः । येषां च त्वम् बहुमतो भूत्वा यास्यसि लाघवम् ॥३५॥
bhayādraṇāduparataṃ maṃsyante tvām mahārathāḥ । yeṣāṃ ca tvam bahumato bhūtvā yāsyasi lāghavam ॥
अवाच्यवादांश्च बहून् वदिष्यन्ति तवाहिताः । निन्दन्तस्तव सामर्थ्यां ततो दुःखतरं नु किम् ॥३६॥
avācyavādāṃśca bahūn vadiṣyanti tavāhitāḥ । nindantastava sāmarthyāṃ tato duḥkhataraṃ nu kim ॥
हतो वा प्राप्स्य्यसि स्वर्गं जित्वा वा भोक्ष्यसे महीम् । तस्मादुत्तिष्ठ कौन्तेय युद्धाय कृतनिश्चयः ॥३७॥
hato vā prāpsyyasi svargaṃ jitvā vā bhokṣyase mahīm । tasmāduttiṣṭha kaunteya yuddhāya kṛtaniścayaḥ ॥
सुखदुःखे समे कृत्वा लाभालाभौ जयाजयौ । ततो युद्धाय युज्यस्व नैवम् पापं अवाप्स्यसि ॥३८॥
sukhaduḥkhe same kṛtvā lābhālābhau jayājayau । tato yuddhāya yujyasva naivam pāpaṃ avāpsyasi ॥
एषा ते भिहिता साङ्ख्ये बुद्धीरोगे त्विमां शृणु । बुद्ध्या युक्तो यया पार्थ कर्मबन्धं प्रहास्यसी ॥३९॥
eṣā te bhihitā sāṅkhye buddhīroge tvimāṃ śṛṇu । buddhyā yukto yayā pārtha karmabandhaṃ prahāsyasī ॥
नेहाभिक्रमनाशो स्ति प्रत्यवायो विद्यते । स्वल्पमप्यस्य धर्मस्य त्रायते महतो भयात् ॥४०॥
nehābhikramanāśo sti pratyavāyo vidyate । svalpamapyasya dharmasya trāyate mahato bhayāt ॥
व्यवसायात्मिका बुद्धिरेकेह कुरुनन्दन । बहुशाखा ह्यनन्ताश्च बुद्धयो व्यवसायिनाम् ॥४१॥
vyavasāyātmikā buddhirekeha kurunandana । bahuśākhā hyanantāśca buddhayo vyavasāyinām ॥
यामिमां पुष्पितां वाचं प्रवदन्त्यविपष्चितः । वेदवादरताः पार्थ नान्यदस्तीति वादिनः ॥४२॥
yāmimāṃ puṣpitāṃ vācaṃ pravadantyavipaṣcitaḥ । vedavādaratāḥ pārtha nānyadastīti vādinaḥ ॥
कामात्मानः स्वर्गपरा जन्मकर्मफलप्रदाम् । क्रियाविशेषबहुलां भोगैश्वर्यगतिम् प्रति ॥४३॥
kāmātmānaḥ svargaparā janmakarmaphalapradām । kriyāviśeṣabahulāṃ bhogaiśvaryagatim prati ॥
भोगैश्वर्यप्रसक्तानां तयापहृतचेतसाम् । व्यवसायात्मिका बुद्धिः समाधौ न विधीयते ॥४४॥
bhogaiśvaryaprasaktānāṃ tayāpahṛtacetasām । vyavasāyātmikā buddhiḥ samādhau na vidhīyate ॥
त्रैगुन्यविशया वेदा निस्त्रैगुण्यो भवार्जुन । निर्द्वन्द्वो नित्यसत्त्वस्थो निर्योगक्षेम आत्मवान् ॥४५॥
traigunyaviśayā vedā nistraiguṇyo bhavārjuna । nirdvandvo nityasattvastho niryogakṣema ātmavān ॥
यावानर्थ उदपाने सर्वतः सम्प्लुतोदके । तावान्सर्वेषु वेदेषु ब्राह्मनस्य विजानतः ॥४६॥
yāvānartha udapāne sarvataḥ samplutodake । tāvānsarveṣu vedeṣu brāhmanasya vijānataḥ ॥
कर्मण्येवाधिकारस्ते मा फलेषु कदाचन । मा कर्मफलहेतुर्भूर्मा ते सङ्गो स्त्वकर्मणि ॥४७॥
karmaṇyevādhikāraste mā phaleṣu kadācana । mā karmaphalaheturbhūrmā te saṅgo stvakarmaṇi ॥
योगस्थः कुरु कर्माणि सङ्गं त्यक्त्वा धनञ्जय । सिद्ध्यसिद्ध्योः समो भूत्वा समत्वं योग उच्यते ॥४८॥
yogasthaḥ kuru karmāṇi saṅgaṃ tyaktvā dhanañjaya । siddhyasiddhyoḥ samo bhūtvā samatvaṃ yoga ucyate ॥
दूरेण ह्यवरं कर्म बुद्धियोगाद्धनञ्जय । बुद्धो शरणमन्विच्छ कृपणाः फलहेतवः ॥४९॥
dūreṇa hyavaraṃ karma buddhiyogāddhanañjaya । buddho śaraṇamanviccha kṛpaṇāḥ phalahetavaḥ ॥
बुद्धियुक्तो जहातीह उभे सुकृतदुष्कृते । तस्माद्योगाय युज्यस्व योगः कर्मसु कौषलम् ॥५०॥
buddhiyukto jahātīha ubhe sukṛtaduṣkṛte । tasmādyogāya yujyasva yogaḥ karmasu kauṣalam ॥
कर्मजम् बुद्धियुक्ता हि फलम् त्यक्त्वा मनीषिणः । जन्मबन्धविनिर्मुक्ताः पदं गच्छन्त्यनामयम् ॥५१॥
karmajam buddhiyuktā hi phalam tyaktvā manīṣiṇaḥ । janmabandhavinirmuktāḥ padaṃ gacchantyanāmayam ॥
यदा ते मोहकलिलं बुद्धिर्व्यतितरिष्यति । तदा गन्तासि निर्वेदं श्रोतव्यस्य श्रुतस्य च ॥५२॥
yadā te mohakalilaṃ buddhirvyatitariṣyati । tadā gantāsi nirvedaṃ śrotavyasya śrutasya ca ॥
श्रुतिविप्रतिपन्ना ते यदा स्थास्यति निश्चला । समाधावचला बुद्धिस्तदा योगमवाप्स्यसि ॥५३॥
śrutivipratipannā te yadā sthāsyati niścalā । samādhāvacalā buddhistadā yogamavāpsyasi ॥
स्थितप्रज्ञस्य का भाषा समाधिस्थस्य केशव । स्थिताधीः किं प्रभाषेत किमासीत व्रजेत किम् ॥५४॥
sthitaprajñasya kā bhāṣā samādhisthasya keśava । sthitādhīḥ kiṃ prabhāṣeta kimāsīta vrajeta kim ॥
श्री भगवानुवाच । प्रजहाति यदा कामान्सर्वान्पार्थ मनोगतान् । आत्मान्येवात्मना तुष्टः स्थितप्रज्ञस्तदोच्यते ॥५५॥
śrī bhagavānuvāca । prajahāti yadā kāmānsarvānpārtha manogatān । ātmānyevātmanā tuṣṭaḥ sthitaprajñastadocyate ॥
दुःखेष्वनुद्विग्नमनाः सुखेषु विगतस्पृहः । वीतरागभयक्रोधः स्थितधीर्मुनिरुच्यते ॥५६॥
duḥkheṣvanudvignamanāḥ sukheṣu vigataspṛhaḥ । vītarāgabhayakrodhaḥ sthitadhīrmunirucyate ॥
यः सर्वत्रानभिस्नेहस्तत्तत्प्राप्य शुभाशुभम् । नाभिनन्दति न द्वेष्टि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥५७॥
yaḥ sarvatrānabhisnehastattatprāpya śubhāśubham । nābhinandati na dveṣṭi tasya prajñā pratiṣṭhitā ॥
यदा संहरते चायं कूर्मो ङ्गानीव सर्वशः । इन्द्रियाणीन्द्रियार्थेभ्यस्तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥५८॥
yadā saṃharate cāyaṃ kūrmo ṅgānīva sarvaśaḥ । indriyāṇīndriyārthebhyastasya prajñā pratiṣṭhitā ॥
विषया विनिवर्तन्ते निराहारस्य देहिनः । रसवर्जं रसो प्यस्य परं दृष्ट्वा निवर्तते ॥५९॥
viṣayā vinivartante nirāhārasya dehinaḥ । rasavarjaṃ raso pyasya paraṃ dṛṣṭvā nivartate ॥
यततो ह्यपि कौन्तेय पुरुषस्य विपश्चितः । इन्द्रियाणि प्रमाथीनि हरन्ति प्रसभं मनः ॥६०॥
yatato hyapi kaunteya puruṣasya vipaścitaḥ । indriyāṇi pramāthīni haranti prasabhaṃ manaḥ ॥
तनि सर्वाआनि संयम्य युक्त आसीत मत्परः । वशे हि यस्येन्द्रियाणि तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥६१॥
tani sarvāāni saṃyamya yukta āsīta matparaḥ । vaśe hi yasyendriyāṇi tasya prajñā pratiṣṭhitā ॥
ध्यायतो विषयान्पुंसः सङ्गस्तेषूपजायते । सङ्गात्सञ्जायते कामः कामात्क्रोधो भिजायते ॥६२॥
dhyāyato viṣayānpuṃsaḥ saṅgasteṣūpajāyate । saṅgātsañjāyate kāmaḥ kāmātkrodho bhijāyate ॥
क्रोधाद्भवति सम्मोहः सम्मोहात्स्मृतिविभ्रमः । स्मृतिभ्रम्शाद् बुद्धिनाशो बुद्धिनाशात्प्रणश्यति ॥६३॥
krodhādbhavati sammohaḥ sammohātsmṛtivibhramaḥ । smṛtibhramśād buddhināśo buddhināśātpraṇaśyati ॥
रागद्वेषवियुक्तैस्तु विषयानिन्द्रियैश्चरन् । आत्मवश्यैर्विधेयात्मा प्रसादमधिगच्छति ॥६४॥
rāgadveṣaviyuktaistu viṣayānindriyaiścaran । ātmavaśyairvidheyātmā prasādamadhigacchati ॥
प्रसादे सर्वदुःखानां हानिरस्योपजायते । प्रसन्नचेतसो ह्याशु बुद्धिः पर्यवतिष्ठते ॥६५॥
prasāde sarvaduḥkhānāṃ hānirasyopajāyate । prasannacetaso hyāśu buddhiḥ paryavatiṣṭhate ॥
नास्ति बुद्धिरयुक्तस्य न चायुक्तस्य भावना । न चाभावयतः शान्तिरशान्तस्य कुतः सुखम् ॥६६॥
nāsti buddhirayuktasya na cāyuktasya bhāvanā । na cābhāvayataḥ śāntiraśāntasya kutaḥ sukham ॥
इन्द्रियाणाम् हि चरतां यन्मनो नुविधीयते । तदस्य हरति प्रज्ञां वायुर्नावमिवाम्भसि ॥६७॥
indriyāṇām hi caratāṃ yanmano nuvidhīyate । tadasya harati prajñāṃ vāyurnāvamivāmbhasi ॥
तस्माद्यस्य महाबाहो निगृहीतानि सर्वशः । इण्द्रियाण्णीन्द्रियार्थेभ्यस्तस्य प्रज्ञा प्रतिष्ठिता ॥६८॥
tasmādyasya mahābāho nigṛhītāni sarvaśaḥ । iṇdriyāṇṇīndriyārthebhyastasya prajñā pratiṣṭhitā ॥
या निशा सर्वभूतानां तस्यां जागर्ति संयमी । यस्यां जाआग्रति भूतानि सा निशा पश्यतो मुनेः ॥६९॥
yā niśā sarvabhūtānāṃ tasyāṃ jāgarti saṃyamī । yasyāṃ jāāgrati bhūtāni sā niśā paśyato muneḥ ॥
आपूर्यमाणमचलप्रतिष्ठं समुद्रमापः प्रविशन्ति यद्वत् । तद्वत्कामा यं प्रविशन्ति सर्वे सः शान्तिमप्नोति न कामकामि ॥७०॥
āpūryamāṇamacalapratiṣṭhaṃ samudramāpaḥ praviśanti yadvat । tadvatkāmā yaṃ praviśanti sarve saḥ śāntimapnoti na kāmakāmi ॥
विहाय कामान्यः सर्वान्पुमांश्चरति निःस्पृहः । निर्ममो निरहङ्कारः सः शान्तिमधिगच्छति ॥७१॥
vihāya kāmānyaḥ sarvānpumāṃścarati niḥspṛhaḥ । nirmamo nirahaṅkāraḥ saḥ śāntimadhigacchati ॥
एषा ब्राह्मी स्थितिः पार्थ नैनां प्राप्य विमुह्यति । स्थित्वास्यामन्तकाले पि ब्रह्मनिर्वाणमृच्छति ॥७२॥
eṣā brāhmī sthitiḥ pārtha naināṃ prāpya vimuhyati । sthitvāsyāmantakāle pi brahmanirvāṇamṛcchati ॥
ओम् तत्सदिति श्रीमद्भगवद्गीतासूपनिषत्सु ब्रह्मविद्यायां योगशास्त्रे श्रीकृष्णर्जुनसंवादे साङ्ख्ययोगो नाम द्वितीयोध्यायः ॥
om tatsaditi śrīmadbhagavadgītāsūpaniṣatsu brahmavidyāyāṃ yogaśāstre śrīkṛṣṇarjunasaṃvāde sāṅkhyayogo nāma dvitīyodhyāyaḥ ॥