श्रीभगवानुवाच । परं भूयः प्रवक्ष्यामि ज्ञानानां ज्ञानमुत्तमम् । यज्ज्ञात्वा मुनयः सर्वे परां सिद्धिमितो गताः ॥१॥
śrībhagavānuvāca । paraṁ bhūyaḥ pravakṣyāmi jñānānāṁ jñānamuttamam । yajjñātvā munayaḥ sarve parāṁ siddhimito gatāḥ ॥
इदं ज्ञानमुपाश्रित्य मम साधर्म्यमागताः । सर्गे ̍ पि नोपजायन्ते प्रलये न व्यथन्ति च ॥२॥
idaṁ jñānamupāśritya mama sādharmyamāgatāḥ । sarge ̍ pi nopajāyante pralaye na vyathanti ca ॥
मम योनिर्महद् ब्रह्म तस्मिन्गर्भं दधाम्यहम् । सम्भवः सर्वभूतानां ततो भवति भारत ॥३॥
mama yonirmahad brahma tasmingarbhaṁ dadhāmyaham । sambhavaḥ sarvabhūtānāṁ tato bhavati bhārata ॥
सर्वयोनिषु कौन्तेय मूर्तयः सम्भवन्ति याः। तासां ब्रह्म महद्योनिरहं बीजप्रदः पिता ॥४॥
sarvayoniṣu kaunteya mūrtayaḥ sambhavanti yāḥ । tāsāṁ brahma mahadyonirahaṁ bījapradaḥ pitā ॥
सत्त्वं रजस्तम इति गुणाः प्रकृतिसम्भवाः । निबध्नन्ति महाबाहो देहे देहिनमव्ययम् ॥५॥
sattvaṁ rajastama iti guṇāḥ prakṛtisambhavāḥ । nibadhnanti mahābāho dehe dehinamavyayam ॥
तत्र सत्त्वं निर्मलत्वात्प्रकाशकमनामयम् । सुखसङ्गेन बध्नाति ज्ञानसङ्गेन चानघ ॥६॥
tatra sattvaṁ nirmalatvātprakāśakamanāmayam । sukhasaṅgena badhnāti jñānasaṅgena cānagha ॥
रजो रागात्मकं विद्धि तृष्णासङ्गसमुद्भवम् । तन्निबध्नाति कौन्तेय कर्मसङ्गेन देहिनम् ॥७॥
rajo rāgātmakaṁ viddhi tṛṣṇāsaṅgasamudbhavam । tannibadhnāti kaunteya karmasaṅgena dehinam ॥
अमस्त्वज्ञानजं विद्धि मोहनं सर्वदेहिनाम् । प्रमादालस्यनिद्राभिस्तन्निबध्नाति भारत ॥८॥
amastvajñānajaṁ viddhi mohanaṁ sarvadehinām । pramādālasyanidrābhistannibadhnāti bhārata ॥
सत्त्वं सुखे सञ्जयति रजः कर्मणि भारत । ज्ञानमावृत्य तु तमः प्रमादे सञ्जयत्युत ॥९॥
sattvaṁ sukhe sañjayati rajaḥ karmaṇi bhārata । jñānamāvṛtya tu tamaḥ pramāde sañjayatyuta ॥
रजस्तमश्चाभिभूय सत्त्वं भवति भारत । रजः सत्त्वं तमश्चैव तमः सत्त्वं रजस्तथा ॥१०॥
rajastamaścābhibhūya sattvaṁ bhavati bhārata । rajaḥ sattvaṁ tamaścaiva tamaḥ sattvaṁ rajastathā ॥
सर्वद्वारेषु देहे ̍ स्मिन्प्रकाश उपजायते । ज्ञानं यदा तदा विद्याद्विवृद्धं सत्त्वमित्युत ॥११॥
sarvadvāreṣu dehe ̍ sminprakāśa upajāyate । jñānaṁ yadā tadā vidyādvivṛddhaṁ sattvamityuta ॥
लोभः प्रवृत्तिरारम्भः कर्मणामशमः स्पृहा । रजस्येतानि जायन्ते विवृद्धे भरतर्षभ ॥१२॥
lobhaḥ pravṛttirārambhaḥ karmaṇāmaśamaḥ spṛhā । rajasyetāni jāyante vivṛddhe bharatarṣabha ॥
अप्रकाशो ̍ प्रवृत्तिश्च प्रमादो मोह एव च । तमस्येतानि जायन्ते विवृद्धे कुरुनन्दन ॥१३॥
aprakāśo ̍ pravṛttiśca pramādo moha eva ca । tamasyetāni jāyante vivṛddhe kurunandana ॥
यदा सत्त्वे प्रवृद्धे तु प्रलयं याति देहभृत् । तदोत्तमविदां लोकानमलान्प्रतिपद्यते ॥१४॥
yadā sattve pravṛddhe tu pralayaṁ yāti dehabhṛt । tadottamavidāṁ lokānamalānpratipadyate ॥
रजसि प्रलयं गत्वा कर्मसङ्गिषु जायते । तथा प्रलीनस्तमसि मूढयोनिषु जायते ॥१५॥
rajasi pralayaṁ gatvā karmasaṅgiṣu jāyate । tathā pralīnastamasi mūḍhayoniṣu jāyate ॥
कर्मणः सुकृतस्याहुः सात्त्विकं निर्मलं फलम् । रजसस्तु फलं दुःखमज्ञानं तमसः फलम् ॥१६॥
karmaṇaḥ sukṛtasyāhuḥ sāttvikaṁ nirmalaṁ phalam । rajasastu phalaṁ duḥkhamajñānaṁ tamasaḥ phalam ॥
सत्त्वात्सञ्जायते ज्ञानं रजसो लोभ एव च । प्रमादमोहौ तमसो भवतो ̍ ज्ञानमेव च ॥१७॥
sattvātsañjāyate jñānaṁ rajaso lobha eva ca । pramādamohau tamaso bhavato ̍ jñānameva ca ॥
ऊर्ध्वं गच्छन्ति सत्त्वस्था मध्ये तिष्ठन्ति राजसाः । जघन्यगुणवृत्तिस्था अधो गच्छन्ति तामसाः ॥१८॥
ūrdhvaṁ gacchanti sattvasthā madhye tiṣṭhanti rājasāḥ । jaghanyaguṇavṛttisthā adho gacchanti tāmasāḥ ॥
नान्यं गुणेभ्यः कर्तारं यदा द्रष्टानुपश्यति । गुणेभ्यश्च परं वेत्ति मद्भावं सो ̍ धिगच्छति ॥१९॥
nānyaṁ guṇebhyaḥ kartāraṁ yadā draṣṭānupaśyati । guṇebhyaśca paraṁ vetti madbhāvaṁ so ̍ dhigacchati ॥
गुणानेतानतीत्य त्रीन्देही देहसमुद्भवान् । जन्ममृत्युजरादुःखैर्विमुक्तो ̍ मृत मश्नुते ॥२०॥
guṇānetānatītya trīndehī dehasamudbhavān । janmamṛtyujarāduḥkhairvimukto ̍ mṛta maśnute ॥
अर्जुन उवाच । कैर्लिङ्गैस्त्रीन्गुणानेतानतीतो भवति प्रभो । किमाचारः कथं चैतांस्त्रीन्गुणानतिवर्तते ॥२१॥
arjuna uvāca । kairliṅgaistrīnguṇānetānatīto bhavati prabho । kimācāraḥ kathaṁ caitāṁstrīnguṇānativartate ॥
श्रीभगवानुवाच । प्रकाशं च प्रवृत्तिं च मोहमेव च पाण्डव । न द्वेष्टि सम्प्रवृत्तानि न निवृत्तानि काङ्क्षति ॥२२॥
śrībhagavānuvāca । prakāśaṁ ca pravṛttiṁ ca mohameva ca pāṇḍava । na dveṣṭi sampravṛttāni na nivṛttāni kāṅkṣati ॥
उदासीनवदासीनो गुणैर्यो न विचाल्यते । गुणा वर्तन्त इत्येवं यो ̍ वतिष्ठति नेङ्गते ॥२३॥
udāsīnavadāsīno guṇairyo na vicālyate । guṇā vartanta ityevaṁ yo ̍ vatiṣṭhati neṅgate ॥
समदुःखसुखः स्वस्थः समलोष्टाश्मकाञ्चनः । तुल्यप्रियाप्रियो धीरस्तुल्यनिन्दात्मसंस्तुतिः ॥२४॥
samaduḥkhasukhaḥ svasthaḥ samaloṣṭāśmakāñcanaḥ । tulyapriyāpriyo dhīrastulyanindātmasaṁstutiḥ ॥
मानापमानयोस्तुल्यस्तुल्यो मित्रारिपक्षयोः । सर्वारम्भपरित्यागी गुणातीतः स उच्यते ॥२५॥
mānāpamānayostulyastulyo mitrāripakṣayoḥ । sarvārambhaparityāgī guṇātītaḥ sa ucyate ॥
मां च यो ̍ व्यभिचारेण भक्तियोगेन सेवते । स गुणान्समतीत्यैतान् ब्रह्मभूयाय कल्पते ॥२६॥
māṁ ca yo ̍ vyabhicāreṇa bhaktiyogena sevate । sa guṇānsamatītyaitān brahmabhūyāya kalpate ॥
ब्रह्मणो हि प्रतिष्ठाहममृतस्याव्ययस्य च । शाश्वतस्य च धर्मस्य सुखस्यैकान्तिकस्य च ॥२७॥
brahmaṇo hi pratiṣṭhāhamamṛtasyāvyayasya ca । śāśvatasya ca dharmasya sukhasyaikāntikasya ca ॥
ओम् तत्सदिति श्रीमद्भगवद्गीतासूपनिषत्सु ब्रह्मविद्यायां योगशास्त्रे श्रीकॄष्णार्जुनसंवादे गुणत्रयविभागयोगो नाम चतुर्दशो ̍ ध्यायः
om tatsaditi śrīmadbhagavadgītāsūpaniṣatsu brahmavidyāyāṁ yogaśāstre śrīkṝṣṇārjunasaṁvāde guṇatrayavibhāgayogo nāma caturdaśo ̍ dhyāyaḥ